4.11.09

Vysoká politika jako »polepšovna« naivního sametového studentstva

Sólokaprem plagiátorského skandálu na právnické fakultě plzeňské univerzity se nečekaně stal občanskodemokratický poslanec Marek Benda, jejž Česká televize usvědčila z podvodného nabytí titulu doktora práv. Bendův švindl byla navíc trapně primitivní, připomínající pokus nepříliš důvtipného školáka zapřít žákovskou knížku se špatnou známkou nebo poznámkou o mravech. Někdejší studentský aktivista, jemuž se Velká sametová revoluce postarala na dalších dvacet let o komfortní politické živobytí, si chtěl hodností JUDr. pojistit příslušnost k polistopadovým elitám tím, že jednoduše zkopíroval svoji nikterak oslnivou diplomovou práci, opatřil ji novými deskami a předložil ji k oponentuře jako práci rigorózní. Podmínku, že rigorózní práce musí obsahovat nejméně sto normostran (původní diplomka jich měla jen o málo víc než polovinu), vyřešil tak, že prostě zvětšil písmo a mezerymezi řádky, a lžidoktorská šarže byla na světě. Aby nebyla, když Bendovými oponenty byli stejní podvodníci jako on, plzeňští akademičtí »mafiáni« Milan Kindl a jeho společník z advokátní kanceláře Ondřej David, jejichž švindl dozoroval dnes už bývalý děkan Jaroslav Zachariáš, taktéž podvodník jak stehno. Ještě abych vysvětlil, proč v souvislosti se lžidoktorem Bendou hovořím o sólokaprovi, když je to podvodníček s inteligencí kapsáře poslední jakosti: to proto, že ta politováníhodná figurka zastává funkci předsedy ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, což ve světle jejích představ o podobě právního státu vypadá jako hodně špatný vtip. Bohužel je to skutečnost.
Protože je nepravděpodobné, že by nepovedený syn statečného bojovníka za pravdu, disidenta a příkladného křesťana Václava Bendy, vyvodil ze svého selhání jedině možný důsledek v podobě rezignace nejen na sněmovní funkci, ale i na poslanecký mandát (už když se »proslavil« autorstvím tzv. náhubkového zákona, bylo zřejmé, že mu vysoká politika zdeformovala charakter), je namístě zamýšlet se nad příčinami proměn původně slušných lidí v bezohledné kariéristy a darebáky, z nichž zejména sestávají party vlivných činitelů české politiky pouhých dvacet let po slavném triumfu pravdy a lásky. Dovolte mi osobní vzpomínku. Když v listopadu 1989 pukaly ledy komunistické totality, jednou z mých tehdejších nadějí byla představa, že senilní dědky z rudého politbyra konečně nahradí ve funkcích mladí revolucionáři plní elánu a čerstvě nabytých univerzitních vědomostí, minulostí nezatížení příslušníci střední a studentské generace, právě takoví reformátoři, mezi něž se mi zdáli patřit i lidé jako Marek Benda, Standa Gross, Bohouš Sobotka, o nejslavnějších studentských vůdcích nemluvě. Co se to stalo, že se od té doby mnozí z nich tak strašně změnili? Jak to, že dnes, dvacet let poté, se s jejich jmény setkáváme hlavně v souvislosti s papalášsko-ideologickou nesnášenlivostí umocněnou brutální chamtivostí a nezřízenou touhou po moci a vlivu? Pro se až na zácné výjimky stali součástí postkomunistické mašinerie, která rozmělňuje poctivé ideály na fašírku, odpuzující veřejnost nesnesitelným smradem švindlu a korupce?
Nejen v Bendově případě mi vychází, že na vině té proměny je skutečnost, že někdejší mladí světlonoši lepších zítřků ztratili rozlišovací schopnost mezi dobrem a zlem tím, že se izolovali od »obyčejných smrtelníků« nepřetržitým pobytem za zdmi malostranských paláců, zvysoka (dámy a citlivé povahy prominou) serouce na starosti běžného človíčka. Tam načichli funkcionářskou arogancí, pocitem bez-trestnosti rovnějších, potřebou za všech okolností se odlišovat od »sprosté ulice« třeba i falešnými akademickými tituly, které byly už za bolševika vstupenkou do tzv. lepší společnosti a zůstaly jí dodnes. A protože jsou lovci kariéru zajišťujících doktorátů z největší části primitivové, nedochází jim, že se sami pasovali na stejnou úroveň, jaká byla v kurzu za totality, bojem proti níž se kdysi zviditelnili. Před týdnem tatíček Klaus při oslavách 28. října ve Španělském sále Pražského hradu bědoval, že Češi chovají pramalou úctu ke státu a jeho ústavním institucím, že kašlou na národní hrdost a kdovíco ještě, co v nebanánových republikách činí z netečného davu sebevědomé občany. Měl bych otázku: Nač by se, Výsosti, moje hruď měla dmout pýchou? Snad ne na zdejší postkomunistickou divočinu, v níž je normální, aby šéfem ústavněprávního výboru dolní komory parlamentu byl nejen autor náhubkového zákona, ale ještě navíc usvědčený lhář a podvodník z Vaší modré líhně?!
Petr Zavoral

2 komentáře:

  1. Kdo bude volit modre ptaky? Jen kriminalnici. Slusny clovek si pred nima odplivne.

    Místní sdružení ODS v Rakovníku se na dnešním sněmu postavilo za rakovnického starostu Zdeňka Nejdla. Nesouhlasí s výzvou oblastní rady občanských demokratů, aby starosta kvůli své nedávné jízdě pod vlivem alkoholu opustil kandidátku do sněmovních voleb.

    http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/rakovnicka-ods-podrzi-starostu-ktery-ridil-opily_146260.html

    OdpovědětVymazat
  2. Tiskové prohlášení
    2. listopadu 2009


    Marek Benda: Žádám vedení univerzity, aby přezkoumalo rigorózní řízení

    Vyjádření ke kauze dva tituly za jednu práci


    Právnickou fakultu v Plzni jsem začal studovat v roce 2003, kdy jsem nebyl činným politikem. Studoval jsem řádně 5 let a obhajobu diplomové práce jsem tak ukončil v roce 2008. Posléze byla moje diplomová práce uznána jako rigorózní; obhajoba proběhla na jaře 2009.

    Jsem přesvědčen, že odborné předpoklady pro rigorózní studium jsem i ve svém veřejném působení prokázal opakovaně a že věcné podmínky moje práce, kterou jsem jako jeden z mála zveřejnil právě kvůli její veřejné kontrole, splňuje. Restitucím se věnuji řadu let, napsal jsem na to téma řadu textů, zastupoval jsem opakovaně skupinu poslanců před Ústavním soudem.

    Současně plně uznávám, že jsem nepohlídal formální náležitosti a práce tak nemá požadovaný počet znaků, resp. stránek. Věnoval jsem se její věcné kvalitě a nepohlídal si její délku, což samozřejmě nijak nesnižuje míru mé zodpovědnosti.

    Jsem připraven práci kdykoliv dopracovat a znovu obhájit. Proto žádám vedení ZU v Plzni, aby otevřelo přezkumné řízení, rozhodlo o znovuotevření mého rigorózního řízení a umožnilo mi práci doplnit tak, aby splňovala požadované formální parametry a posléze se ji pokusit obhájit.


    Marek Benda, poslanec PS PČR

    OdpovědětVymazat