23.11.09

"Evropský superstát" - bludička naděje v temnotách postkomunismu

Na den, ba téměř na hodinu přesně dvacet let po ustavení památného Občanského fóra máme od 19. listopadu roku tohoto nového prezidenta. Prosím? Ale no tak, na co vy hned nemyslíte! Samozřejmě že stařičký mocnář Klaus dál dřepí na Pražském hradě a celému světu k smíchu Benešovými dekrety šermuje. To, že v souvislosti s nechtěným podpisem Lisabonské smlouvy zvažoval abdikaci, jak nedávno plácnul před studenty, aby si u nich alespoň zčásti napravil zle pošramocenou reputaci, byl jen planý žvást, jakých na zdejší politické scéně najdete na každém kroku hromadu. Mluvím o čerstvém prezidentovi Evropské unie Hermanu Van Rom- puyovi, na němž se vrcholní představitelé zemí bruselské sedmadvacítky shodli jako na hlavě »evropského superstátu«. Budu se teď muset naučit Rompuyovo jménoprávně vyslovovat pro případ, že by se mne někdo zeptal, kdo je mým úřadujícím prezidentem. Neboť svatou pravdu děl Václav Havel, když při připomínce listopadových událostí roku 1989 pravil, že cítí-li se někdo být Evropanem, neznamená to, že přestal být Čechem. Máme také novou ministryni zahraničí. Je jí od minulého čtvrtka britská baronka Catherine Margaret Ashtonová, dáma do té doby širší veřejnosti stejně málo známá jako pan prezident, přesto možná pro reprezentaci a formulování společné politiky starého kontinentu ještě
důležitější než on. Však to také u části zdejších myslitelů vyvolalo pěkné pozdvižení: co je to za divný pořádek, že v čele Evropy stojí tak nevýrazní politici, že si do nich výrazní ideologové nemohou ani pořádně kopnout?! Není to důkaz, že evropská integrace je dílo ďáblovo, které z půlmiliardy obyvatel 27 nejvyspělejších zemí starého světadílu učiní beztvarou šedivou hmotu neschopnou ničeho kromě bezcílného klábosení a funkcionářského tsunami? Pravda je, že z českého pohledu byla volba prezidenta Evropy a šéfky její diplomacie krajně podezřelá: žádné prázdné nábojnice, žádné zlomené tužky, žádné výhrůžky fyzickou likvidací, vyjde-li z volby naprázdno silný ostrovní kandidát Tony Blair, neméně mocně podporovaný rakouský exkancléř Wolfgang Schüssel nebo řízná lotyšská lady VairaVikeová-Freibergová. Místo toho se prosadila shoda volitelů, že hlavním kritériem způsobilosti pro výkon obou úřadů musí být schopnost kompromisu, umění naslouchat hlasům všech obyvatel společného evropského domu a přetavit je do všeobecně přijatelného výsledku. Současně převládl zájem na tom, aby žádná z nejdůležitějších evropských mocností neměla důvod k pocitu nadřazenosti nad menšími partnery a ti aby zase neměli záminku mydlit mocnějším schody, až bude zapotřebí formulovat společné evropské stanovisko k příštím celoplanetárním malérům, o nichž nepochybujme, že jich bude požehnaně.A kdyby jenom formulovat. Také se jím beze zbytku řídit, nechce-li být Evropská unie pro srandu barbarským režimům, čím dál nepokrytěji dávajícím najevo chorobnou touhu po světovládě. Leckým zpochybňovaný nebo dokonce posmívaný výběr prvního europrezidenta nebyl nějakým úradkem z nouze, nýbrž vysokou školou dospělé demokracie, která porodila nadějný výsledek, jakkoliv je předseda Evropské rady, jak se Rompuyova funkce oficiálně nazývá, spíš moderátorem evropské politiky než kontinentálním tatíčkem. Napadá mě v té souvislosti porovnání s tatíčkem českým. Neměl by i on být spíš politickým svorníkem než podněcovatelem půtek ideologicky nasmrt znepřátelených postkomunistických hašteřivců, schopných kvůli svým soukromým mocenským zájmům nadobro zruinovat a všude za Šumavou znemožnit nešťastnou zemi českou? Jestli mě nešálí paměť, kdysi to svým poddaným sliboval. Jeho slib měl ale stejnou váhu jako již zmíněný žvást o zvažované abdikaci. Teď Klaus říká, že jeho boj s Evropou »potupným« podpisem Lisabonské smlouvy neskončil. Věřme, že i to je lež, neboť kdyby se mikrob xenofobního čecháčkovství a nacionalistické nesnášenlivosti rozšířil do bruselských komnat, už dávno by starý kontinent balancoval nad pekelným jícnem třetí světové války. Unijní cesta věčných kompromisů možná není ideální, možná nás (i Němce, Angličany, Iry nebo třeba Francouze) trochu zdržuje od dosažení (neexistujícího) ideálu budoucí blaženosti, je ale nejlépe schůdná, nechceme-li se navzájem zničit a strhnout s sebou do pekelné propasti i kompletní křesťanskou civilizaci.
To proto je nevýrazný Belgičan Herman Van Rompuy mým prezidentem, proto považuji i šéfku evropské diplomace baronku Ashton také za svoji ministryni zahraničí, proto jsem rád, že český prozatímní premiér Jan Fischer vyjádřil s volbou těch osobností spokojenost, třebaže mu někteří zdejší hurávlastenci nemohou přijít na jméno. Z toho důvodu semi také zdá poblikávat na konci českého postkomunistického tunelu bludička naděje, že po euro-prezidentovi a ministryni zahraničí EU budou přibývat další členové evropské vlády s uvozovkami a poté bez nich, k nimž nebude hanba se hlásit, protože se stanou apoštoly vyspělé politické kultury. Když uvážíme, že to zdejší posametové elity po dvaceti letech úsilí o českou výlučnost domydlily až k rekordní nedůvěře obyvatelstva v demokratické instituce, k justiční mafii a ostudné 52. příčce na světovém žebříčku zkorumpovanosti, je namístě zbožné přání: Dej, aby už to co nejdřív bylo, ó Pane. Ještě jsem zůstal laskavému čtenáři dlužen vysvětlení, proč jsem vúvodu tohoto komentáře vhodil do stejného pytle volbu evropského prezidenta a dávný vznik Občanského fóra, což spolu zdánlivě nesouvisí: protože oba ty mezníky jsou symbolem příslibu, že český človíček dospěje k poznání, kde hledat hodnoty, pro něž stojí za to cinkat klíči. Komu naši rovnější ještě neproměnili mozek v kovadlinu, měl by to vědět i bez symbolů.
Petr Zavoral

5 komentářů:

  1. Evropa si zvolila prezidenta a Turecko se zděsilo: S ním nás do EU nevezmou.

    Turecko vyjádřilo několik hodin po rozhodnutí obavy o osud Ankary a jejího vstupu do EU. Van Rompuy má totiž pověst tvrdého odpůrce členství muslimské země v unii a Turecko děsí jeho předcházející výroky.

    "Zlé zprávy, opozice proti Turecku obsadila čelo EU," napsal například velký turecký deník Vatan podle agentury TASR. Ten připomíná jeho slova z dob, kdy byl ještě v opozici. "Turecko není součástí Evropy a nikdy její součástí nebude," prohlásil Van Rompuy.

    http://zahranicni.ihned.cz/c1-39144920-evropa-si-zvolila-prezidenta-a-turecko-se-zdesilo-s-nim-nas-do-eu-nevezmou

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní13:30

    Moudra slova, p. Petre Zavorale! Moudra slova! Ono totiz to evropanstvi nestoji na prevratech, ale na prosazovani denodenni praci na naplnovani spolecnych a vymahanych pravidlech bez protekcionismu a korupci, kde v tomto CR je jiz nadevropskych rozmeru. Az je ji z hodnoceni krupce v CR mala i EU. A vime velmi dobre, kdo pri odhaleni kostlivcu ve skrini pri tzv. Sarajevskem atentate je mel ve sve ODS skrini, az se z toho cely UV ODS vyklepal a probral se z mrakot, nebot nepritomnost jejich nejvyssiho predstavitele dala tuto blahodarnou a ocistujici moznost prozreni. Nebot ON VELIKY byl toho casu za humny CR a dozajista a dost mozna jel exhumovat dalsi nebostiky, jako tucne darce pro jeho svatozar. A proto byl to on, kdo jako dobry kmotr ukazal, kdo ze je v tomto prvni, prvni z nejprvnejsich a zalozil tim onu slavnou a nebudme skromni na naseho hradniho pana a rekneme to rovnou od plic, ze to byla zarna chvile jeho velikosti a byla to chvile jeho nejslavnejsi. A od tech dob jen stoupa umerne jak stoupa ona mezinarodne sledovana a pomerovana krivka korupce v CR s ostatnimi sledovanymi zememi na malinke planete zvane Zeme! Tedy, kdyz uz i v tom sportu kolektivnim se propadame stejne jako v te korupci, tak alespon v tomto po zpatku, kdyz toto obratime, TAK UZ JSME TEMER PRVNIMI NA SVETE! Jeste ze podepsal. Abdikovat bude pozdeji, pokud jej drive neodvolaji pres nejvyssi soudni stolici v nasi male zemi. Bylo by to vysvobozeni nejen pro nej samotneho, ale pro vsechny zucastnene! Prejme si tedy s Vaclavem ci bez nej, at nam ta Evropa dle Listiny slape ku prospechu kdyz ne vsech, tedy alespon u te rozhodujici vetsiny v kazdem svem clenskem state a tedy potazmo v cele EU!
    Souznejici.

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní17:41

    Evropská komise v ranních hodinách spustila razii ve společnostech ČEZ a J&T. Brusel firmy podezřívá, že mohly narušit hospodářskou soutěž na českém trhu, což mohlo vést k zvyšování cen energie. Obě firmy odmítají, že by se účastnily jakéhokoli protiprávního jednání.
    Letadlo s dvaceti kontrolory Evropské komise přistálo v Praze v půl deváté ráno. Krátce poté se rozdělili do tří týmů, které v 9.30 nastoupily do centrál ČEZ, Severočeských dolů a J & T. Asistovali jim lidé z domácího Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

    >>O tomto typu zásahu standardně nebývá předem nikdo informován. Přestože jde o firmu s dominantní rolí státu informován nebyl premiér ani ministr financí.>> Zasahující úředníci Evropské komise podle některých zdrojů zabavili vedoucím manažerům mobilní telefony a začali hned kopírovat data z počítačů. Ve vedení ČEZ je v této chvíli zapečetěno třináct kanceláří. Na místě jsou kromě kontrolorů i týmy firemních právníků??

    To bylo ráno překvapení, je docela dobře možné, že je budou zajímat i ty Klausovo>>odpustky>>, která nadělil ČEZu, stran těch skleníkových plynů a ve spojení s tím - možná i těch 100 miliónů, které vzápětí obdržel V.Klaus jun.na zvelebení školy které řediteluje!!
    dubanova

    OdpovědětVymazat
  4. Anonymní1:14

    pročítala jsem si různé diskuse na téma EU úředníci a kontrola v ČEZu, ale zatím to vypadá, že cca polovina diskutérů je pohoršená, ne tím že jsme okrádáni ze všech stran a samozřejmě i ČEZem, ale tím, že si nějací úředníci z té EU, dovolují, "dělat nějakou kontrolu", my si přece můžeme dělat co chceme a naše instituce taky. Hlavně tady je furt cítit to "Klausovo", že přijde nějaký voják či policajt z Německa a tady bude zatýkat, pomocí pistole, či bude dokonce střílet. To bylo tehdy, když Klaus "otálel" s podpisem Evropského zatykače, a neříkal, že ten policajt tady bude eventuálně zatýkat zločince hledaného v EU pro nějaký zločin, ale, že chudák zločinec, bude zatčený!!
    dubanová

    OdpovědětVymazat
  5. Anonymní13:37

    To máme "za to", že jsme nedávali dostatečný pozor a jen jsme se "radovali" z toho, že máme svobodu, a proto to tady takto vypadá.
    napsal to hezky Čestmír Hofhanzl:

    V sametové revoluci využili jejich iniciátoři a kormidelníci hlubokého úpadku mravnosti, solidnosti a otrockého stavu společnosti, které navodil komunismus. Viděl jsem tu úděsnou intelektuální a morální bídu, nejen politiky, celého veřejného života, jakou nesmírnou vzácností byla osobnost s rozhledem, ochotna na sebe vzít odpovědnost, schopna jednat s pohledem do budoucnosti, ochotná jít do rizika a nastavit vlastní kůži. V tomto postkomunistickém sajrajtu nebyl problém, aby se "leadrem" a státníkem stal naprogramovaný ješitný narcis, tlučhuba, vychytralý český Pepík, věřící družstevník i hospodský čtvrté cenové skupiny. Filosofující estét tu sešlost logicky zastřešil.


    marie dubanová

    OdpovědětVymazat