29.7.09


Socialisté na cestě ke kořenům: Paroubek už se češe na Jakeše


Dva a půl měsíce před parlamentními volbami je ta nejhorší doba prohašení vnitrostranických požárů. A právě tahle pohroma stihla šéfsocialistu Paroubka, jemuž se zkraje poslední červencové dekády rozhořel v partaji pod rukama ohýnek jménem Vyšehradská výzva. Zažehli jej oranžoví
nespokojenci, jimž už došla trpělivost s předsedovými marketingovými kopanci, které odradily jen za poslední dva tři měsíce dobrých sedm procent levicových voličů od původně jasného záměru dát vříjnu hlas sociální demokracii, a podle jejichž mínění povedou kdo nedávna ještě nemyslitelnému volebnímu debaklu. Paroubkovým kritikům zejména vadí, že si v čele ČSSD počíná jako vedoucí drogerie nebo autosalonu, který tancuje podle píšťalky reklamních agentur a nebere ohled na to, že politická strana s pomalu stoletou tradicí je cosi jiného než obchodní společnost. Propadli jsme po vítězství v krajských a senátních volbách nezasloužené euforii, praví se v dokumentu, který neměl proniknout na veřejnost.

V evropských volbách jsme ukázali absenci vlastních témat. Jděme do třetích voleb

s tématy hodnými naší politické strany a ne jen s marketingovými hesly. Neobchodujme s ideály sociální demokracie, dodržujme demokratická pravidla řízení ČSSD. To se lehce napíše, ale hůř provádí. Zvlášť když Lidovému domu kraluje pevnou rukou samolibé monstrum Paroubkovy tonáže.Kde by socialisté vzali vlastní témata, když cokoliv jsou vůdce a jeho nohsledi schopni vymyslet, je založeno na mrhání v krizi nejsoucími poplatnickými penězi, nesplnitelných slibech a živočišné nenávisti k

nelevicové konkurenci? Kde vzít při myšlenkové impotenci lepší volební zbroj než strašení veřejnosti kapitalistickou bezohledností a pravičáckým sobectvím, v čemž se paroubkovci tak náramně shodnou se spřátelenými soudruhy z KSČM? Kdyby autoři tzv. Vyšehradské výzvy nebyli tak hrr, i oni by přece museli přijít na to, že jedinou šancí »zmodernizované« ČSSD, jak se vemluvit do přízně na každou pitomost chytlavého proletariátu, je strčit mu pod nos třeba tupé, ale pohledné blondýny či svalnaté sportovní vysloužilce, případně i odkvétající politické komety, za nimiž se ale do Lidového domu táhnou miliony marketingových iluzionistů.Potíž je v tom, že nové tváře, jež Paroubek povolal do říjnového klání o Strakovu akademii, ohrozily kariéru mnoha zasloužilých straníků, dočista vykolejených z představy poctivější než politické obživy.Právě tito letití socialističtí harcovníci se postavili do čela vnitrostranické opozice a začali Paroubkovi zle zatápět frázemi o historickém poslání, tradicích a zásluhách sociální demokracie, které hrozí být proměnou Lidového domu v supermarket s obnošeným zbožím nevratně zničeny. Vyšehradská výzva zaskočila Paroubka hlavně tím, že ji nebylo možno odbýt poukazem na zemanovský původ, byť se za ni vysočinský socialistický odpadlík chutě postavil. Tentokrát šlo o rebelii řady přátel zvučných jmen, bez jejichž podpory by se Buldozer Veliký rázem ocitl v pozici Jakeše v plotě: Škromach, Hašek, Šplíchal,Onderka, Urban, Foldyna, Čurdová, dokonce i nesmrtelný mohykán Jičínský si proti němu přisolil. I chytřejší politik než pan Paroubek by uznal, že přišel čas změnit vůdcovský styl a místo tradičního sekernictví sáhnout po taktice pověstného obratu na pětníku. Jako náruživý divák archivního televizního zpravodajství se v těchto dnech dobře bavím dvacet let starými dokumenty z léta 1989, v nichž normalizátoři z ÚV KSČ v čele s Jakešem a Štěpánem vyjíždějí mezi pracující lid, poučujíce jej o vymoženostech přestavby, glasnosti, demokratizace a radikálních hospodářských reforem hroutícího se reálného socialismu, kteréžto gorbačovské novoty k nám tenkrát dorazily ze zešílevšího Kremlu. Vyděšení stalinisté, kteří v ČSSR dvacet let ze všech sil pracovali na tom, abychom do puntíku kopírovali sovětskou zaostalost, se zčista jasna převlékli do roucha zanícených učitelů pokroku a prosperity, vydávajíce tu proměnu za zmoudření matky Strany, která jediná nás vyvede ze všudy přítomné hosrabu, dostane-li k tomu další příležitost.Proč tu frašku dnes připomínám? Stejně jako kašpar Jakeš před dvaceti lety, i šašek Paroubek teď se pokouší postavit do čela svých vlastních kritiků a bojuje o ohroženou vůdčí pozici v Lidovém domě žvásty, nad jejichž drzostí se tají dech. Víte, já osobně jsem zastáncem vnitrostranických debat a vítám jakoukoliv iniciativu vedoucí ke zlepšení politiky ČSSD. Dalším důvodem, proč zveřejňuji Vyšehradskou výzvu a vyzývám k diskusi nad ní, je fakt, že s mnoha jejími myšlenkami souhlasím, praví se v jeho osvíceném stanovisku, které se minulý týden objevilo na sociálnědemokratickém intranetu.Tenhle kaskadérský kousek považuji za zbytečné dále komentovat. Jen pro pořádek připomenu, že normalizačním »reformátorům« Jakešovi aspol., jimiž se podle všeho Paroubek inspiroval, jejich mrštnost vydržela pouze čtyři měsíce do slavného Listopadu, když už se i trpělivým Čechům omrzelo být za idioty starým psům. Odpovídalo by zrychlenému tepu doby, kdyby dnes voličům na zdravý úsudek stačilo těch pár týdnů, které nás dělí od 9. října.


Petr Zavoral



1 komentář:

  1. Anonymní8:39

    pan V.K. je tedy vskutku noblesa, ano třeba si pořídí kolotoč, až půjde do penze, po třetí se již na hrad nedostane a v ODS - tam se obávám, že na něho také nikdo nečeká..
    marie

    OdpovědětVymazat