17.6.09

Uhasí TOP 09 žízeň voličů po živé vodě?

Tradice, odpovědnost, prosperita to je trojice pojmů (záměrně neříkám slov), jejichž počáteční písmena tvoří název nejmladší české politické strany. Strany, která měla postaráno o publicitu dávno předtím, než byla oficiálně představena veřejnosti, a která je hned od svého vzniku konkurenčním partajím něčím podezřelá. Zkusme společně přijít na to,čím. Předně je na stole problém s jejím zaškatulkováním, neboť je nějaká divná, jak by řekli štamgasti ze známé televizní reklamy na Velkopopovického kozla. Založil ji křesťanskodemokratický odpadlík Kalousek, ale povede ji utečenec od zelených Karel Schwarzenberg, aby nebyla vnímána jako lidovecká kopie. A také proto, aby oslovila voliče, kteří vědí, že nejlepší český ministr zahraničí všech dob by své jméno nespojil s jen tak nějakou tlupou politických sirotků. TOP09 se nezříká křesťanských hodnot, ale současně odmítá některá lidovecká dogmata, která z KDU-ČSL činí uskupení spíš středověké a svým přístupem k problémům dneška odpuzující moderní současníky. Sami sebe klasifikují Kalouskovi a Schwarzenbergovi novostraníci jako klasické konzervativce, čemuž také odpovídají jejich ohlášené priority: ano mezilidské solidaritě, ale ne falešnému populismu avymývání mozků prosťáčků lživými přísliby bezpracného blahobytu. Ano přiměřené státní podpoře soukromému podnikání, ale ne bezhlavému nalévání stamilionů do chřtánu nadnárodních velkofirem, které Česko proměňují ve výhodnou montovnu svých produktů. Ano vyšší finanční spoluúčasti na zdravotní péči a na vzdělávání, protože ani zdraví, ani vzdělání není zadarmo. Ne vykořisťování lidí formou neúnosné daňové zátěže, výnosy z níž beztak končí z největší části v kapsách chmatáků z řad zkorumpovaného státního aparátu. Ne líbivými řečmi maskovanému okrádání bohatých, protože bez zámožných podnikatelů je nemyslitelný hospodářský rozvoj státu. Ano spravedlivě tvrdému postupu proti šizuňkům, kteří zbohatli nepoctivě nebo dokonce pácháním kriminálních činů. Ano ochraně životního prostředí a boji proti nebezpečným klimatickým změnám, neboť bez dodržování zásad trvale udržitelného rozvoje jsou všechna ostatní šlechetná předsevzetí k ničemu. Ano Evropě.Projekt TOP 09 je inteligentně vymyšlený, protože jeho nabídka je dostatečně pestrá na to, aby si z ní mohl každý vybrat svůj pamlsek,snad jen s výjimkou komunistů a rudě socialistických labužníků. Kalousek by mohl uspokojit poptávku věřících, jimž nevoní snaha CyrilaSvobody přivázat je za nohu k Lidovému domu, a také živnostníků a bezprizorného středního stavu vůbec, jemuž je ostatně TOP 09 otevřena dokořán. Kníže Schwarzenberg zase straně dodává šlechtickou noblesu citlivě kombinovanou s lidovou bodrostí a nedosti ocenitelnou diplomatickou moudrost, která k němu jako magnet přitahuje početné davy příznivců. V neposlední řadě je vnímán i jako jistá »náhražka« zaBursíkovy zelené, kteří ho prosadili do Topolánkovy středopravé vládní koalice, ještě než spáchali kolektivní politickou sebevraždu. Všechny tyto okolnosti dohromady jsou důvodem, proč je TOP 09 prorokována možná i větší než desetiprocentní úspěšnost v říjnových volbách,přestože někteří »znalci« soudí, že zakládat novou stranu sotva čtyři měsíce před nimi, navíc na rozbouřeném moři nenávistného politikaření,je holé bláznovství. Šikovné rozkročení vyznavačů Tradice, Odpovědnosti a Prosperity je však také příčinou paniky v řadách sněmovních zabydlenců, že by mohli zafungovat jako vysavač, který nikým neohrožovaným hráčům mocenského mariáše ubere na síle. Je teď docela veselé pozorovat mudrování učených politologů, kdo na zrození TOP 09 prodělá nejvíc, kdo koho spolkne a komu zbyde v ruce plonková osma. Nejúsměvnější mi přijdou dohady, zbaští-li tandem Kalousek-Schwarzenberg Topolánkovy pravičáky, nebo naopak rozpačitá liberálně-konzervativní ODS autentické konzervativce.Vaše starosti na moji hlavu, osvícení teoretici. Vždyť přece vůbec není důležité, kdo je na české politické scéně nejpravicovější a nejvěrnější tomu či onomu sekretariátnímu desateru. Podstatné je, že se minulý čtvrtek narodila naděje na národní obrození spočívající v zastavení zdánlivě už neodvratného nástupu k moci rudooranžové levice,který hrozil rázným skoncováním s původními ideály listopadu 1989. Nikoliv jako další bratrovražedný boj, ale jako příslib sbližování roztříštěného středu a pravice po dvaceti trestuhodně promarněnýchletech budiž vnímáno zrození politické strany, která jako bonus k proklamovaným cílům nabízí navíc slušnost, noblesu a - podržte se! - dokonce i tolik potřebný nadhled a úsměv.To je ten vklad, jejž se vzteklí Paroubkové a Rathové (o Filipových rudých zločincích ani nemluvě) bojí jako čert kříže. Že se nakonec lidé poctivé vůle mezi sebou přece jen domluví a zvítězí nad normalizátory opožděným prozřením, že klíčové pro naši budoucnost je udržet směr posametového vývoje i přes všechny barikády, jež mu nastavěl do cesty svinský loupeživý postkomunismus. A že zabomyší hádky o to, kdo je nejpříkladnější konzervativec (liberál, ekolog), mohou počkat, až se hašteřivá země česká stane západní demokracií se vším všudy. Kdyby v ČR vznikla silná nelevicová koalice, rázem by bylo po obavách z až příliš šťastných zítřků.
Petr Zavoral

Žádné komentáře:

Okomentovat