15.5.09

A tak se začínám ptát, je země Česká domov můj?
A je to tady
Můj muž je také tmavé pleti, už i tak si všímáme, jak na nás někteří lidé koukají, když jdeme spolu na nákup, nebo po ulici. Ne vždycky si stačíme vzpomenout, kde to žijeme a prohlížíme se, jestli náhodou nejsme někde umazaní nebo tak.. nakonec nám to ale dojde. Doteď jsme si říkali "no a co, ať se třeba poserou". Ale už začínám mít strach. Mám strach, když jde někam sám, aby ho například nezbili nějací pošahaní rasisté a svědci tomu ještě netleskali. A to je to nejmenší, co by se mohlo stát. Nezůstanu celý život bezdětná jen pro to, že by bylo naše dítě ze smíšeného páru a že by to mělo někomu až tak vadit, že by muselo chodit do zvláštní třídy. .. No, možná by otevřeli ještě třídu třetího typu, kde by byly děti smíšené, protože by nevěděli, kam snimi ?!!?
A tak se začínám ptát, je země Česká domov můj? Vice zde

Žádné komentáře:

Okomentovat