10.5.09

Provizorní vláda smrdí. Ale v říjnu může být hůř
Máme vládu. V normálnějších zemích samozřejmost, u nás senzační událost, jíž od poloviny týdne přetékají všechny noviny. Není divu. Dvaačtyřicet dní a nocí vznikalo v těžkých porodních bolestech cosi, co muselo být stravitelné jak pro dvě dominantní znesvářené parlamentní partaje, tak pro tatíčka Václava Klause a koneckonců i pročeskou veřejnost, která právem očekává, že provizorní ministerská sestava bude splňovat alespoň základní předpoklady pro běžnou údržbu jednotlivých resortů. Ledaže nevíme, jak ten spolek Fischerových obětavců správne pojmenovat. Úřednická vláda to být nemůže, protože taková by byla neústavní. Přívlastek letní se zase hrubě nelíbí hradnímu Veličenstvu, které si možná vážně myslí, že jmenovalo plnohodnotný kabinet. Podhradí se skvěle baví při zmínce o vládě nepolitické, zvlášť poté, co designovaný premiér dostal tak krásně po nose od veškeré stranické vrchnosti, když se opovážil navrhnout tři ministry podle vlastního uvážení. Jestli se ve Strakově akademii zabydluje sestava na slovo vzatých odborníků, kterou si vybájil a veřejnosti nasliboval socialistický tlučhuba Paroubek, neví nikdo. Až na pár výjimek totiž usedají do ministerských křesel machři řadovým Čechům neznámí, jejichž největší předností je schopnost přizpůsobit se každé situaci. A tak nejviditelnějším znakem Fischerova super týmu je skutečnost, že v něm figurují nejméně tři normalizační komunisté. Což je, myslím si, typicky český příspěvek k blížícím se oslavám 20. výročí sametovéhopolopřevratu. Už proto se mi líbí pojmenování, které pro překlenovací exekutivu vymyslely Lidové noviny: vláda národní povahy. Ze zákulisních bitev o provizorní ministerská křesla byla bezesporu nejzajímavější ta, která se týkala přeobsazení postu šéfa resortu financí, kteráž to funkce je v podmínkách vrcholící krize možná důležitější než údržbářské poslání všech ostatních ministerských machrů dohromady. Z tohoto hlediska lze rozumět úporné snaze Mirka Topolánka udržet v roli strážce státní pokladny bratra Kalouska, který v po(d)ražené středopravé koalici obstál jako strýček Skrblík na výbornou, k překvapení všech jeho kritiků včetně autora tohoto komentáře. Jenže to byla snaha marná a k nezdaru předem odsouzená, protože tím, kdo naopak nepřekvapil, byl oranžový šéfpolitruk Paroubek, jenž při pouhém vyslovení Kalouskova jména vidí rudě hned zněkolika důvodů. V první řadě mu nikdy nezapomene, že po tajných námluvách s ČSSD za zády pozdějších koaličních partnerů nakonec skončil v Topolánkově náruči. Jako pomstychtivec je totiž vládce kejvalů z Lidového domu stejně důsledný jako samolibý prevít Klaus, který si také nedá pokoj,dokud své »zrádce« nerozdrtí na prášek. Nějaký státní zájem je v jeho hodnotovém systému popelkou, která se sice vyzná v přebírání hrachu, ale zpravidla nevyhrává volby. Za druhé z nenávistného Paroubka nadálku zasmrděla žárlivost. Kdyby pro nic jiného, bylo nutno ukázat Kalouskovi palec dolů z toho prostého důvodu, že socialisté nemají ve svých řadách nikoho, kdo by se mu v jeho schopnostech aspoň přibližoval. Triumvirát oranžových »ekonomických expertů« ve složení Mládek - Havel - Sobotka vzbuzuje dílem soucit, dílem pohřební veselí. Chtělo by se poděkovat pánubohu za to, že se sekretariátní tvůrci»nepolitické« vlády nakonec shodli na loajálním státním úředníkovi Eduardu Janotovi, který lakomci Kalouskovi úspěšně náměstkoval a u něhož lze předpokládat podobnou míru národohospodářské odpovědnosti. Přesto bych s tím díkůvzdáním ještě počkal. Velebená loajalita rozpočtového génia, který v náměstkovském křesle ministerstva financí září už víc než čtvrt století, je skutečně bezbřehá, takže jeho podpis najdeme nejen pod úspornými rozpočty pravicových »asociálů«, ale též pod bezhlavým rozhazováním státních peněz, jímž se levicoví populisté přičinili o bilionový státní dluh. Dokonce má pan Janota svůj podíl ještě na dávných rozpočtech perestrojkových, které už neměly vůbec nic společného s rozumným hospodařením nezávislého a krutou ekonomickou realitu vnímajícího státu. Navíc: až Fischerovu údržbářskou vládu-nevládu na podzim vystřídá kabinet vzešlý ze všeobecných voleb, může se nad Janotovou nepostradatelností zavřít voda, vyhraje-li rvačku o moc rudooranžový tandem Filip-Paroubek, který profesionály Janotova typu nemůže potřebovat. Co ze stávajícího chmurného rozložení politických sil plyne, je nabíledni. Fischerova parta »nezávislých odborníků« je pět měsíců předvolebním říjnem poslední projev opovrhovaného velkokoaličního sňatku z rozumu, po němž už budou následovat jen nenávistné útoky modrých a oranžových válečníků, aby si snad někdo nemyslel, že se schyluje k opoziční smlouvě číslo dvě. Přitom karty jsou zatím rozdány tak, že máme na výběr pouze mezi byť i vynuceným příměřím obojích demokratů, nebo spojenectvím bolševiků s Paroubkovými neonormalizátory, které nadobro pohřbí nejen přijatelné univerzální plánovače, ale spolu snimi i naději, že si letos připomeneme 17. listopad 1989 jako skutečný svátek svobodných občanů. Budeme-li zavírat oči před takto znepokojivým stavem věcí, nelze vyloučit, že se už brzy přesvědčíme o tom, že exkomunista Škromach, toho času místopředseda ČSSD, vůbec nemluvil do větru, když tento týden ve Sněmovně předvedl, jak si představuje socialisticko-komunistické vládnutí v praxi: ODS a její koaliční »souputníci« by prý měli držet hubu, když paroubkovci hlásají svou jedinou proletářskou pravdu. Bůh s námi, Čechové, jestli nás ani tohle neprobere z bludu, že lze zachovat občanskou společnost v péči darebáků, kteří se všemožně snaží udělat nad ní kříž, pardon, pěticípou hvězdu.
Petr Zavoral

3 komentáře:

  1. Anonymní22:12

    Proč tady vůbec vznikl rozpor mezi ODS a ODS ? Zabýval se někdy - někdo tím proč tady volby dopadají 100 na 100? A to ani panu Klausovi "nedošlo", že tady není poptávka po pravo - pravé pravici - tj.po pravici, jak si ji představuje ON - ale po pravici středopravé! A, že ani ON velký Klaus si nemůže tu "pravici", která by se jemu líbila "nijak vynutit", ani kdyby tady založil 10 nejpravicovějších stran, tak mu to nebude nic platné, když po pravici "té jeho", není poptávka!!!!Ale přesto že to vidí, tak dělá všechno proto, aby stávající ODS, když není "po jeho", raději zadupal do země!!
    marie

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní23:32

    Dostali jsme šanci, ale bohužel..
    neznámá malá země,40 let "týraná komunisty a rusáky" - dostala šanci, tím vysokým postem - jakým beze sporu bylo 6ti měsíční předsednictví EU - představit se světu, že nejsme jen malá zemička, utlačovaná komunisty,ale že něco umíme, ale bohužel prezident země - nám v tom svým hrubým zásahem, tedy "podrazem vlády" zabránil!!!!
    a není na to žádný zákon, prezident může, když si "umane" zemi, které prezidentuje, i zničit??
    marie!

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní16:59

    Jsem zvědavá komu nyní dají hlas přátelé "nejpravicovější pravice", když jim byla ODS příliš levicová - a nová pravicová strana s názvem SSO, jejíž založení bylo iniciováno panem Klausem - bylo tímtéž panem Klausem po třech měsících existence strany "zavrženo" !

    Klaus o Machově straně :" zbabráno"!

    POLITIKA: Petr Kolář: - Klaus o Machově straně - zbabráno!

    Byla to jeho veliká naděje a možná také jeden z posledních důvodů, proč se definitivně rozloučil s ODS. Po odchodu ze strany, kterou mu prý „ukradl“ Mirek Topolánek, prezident Václav Klaus doufal ve vznik nové pravicové strany, která by odmítala Lisabonskou smlouvu a tvorbu nového uspořádání v Evropské unii", ano ale tato strana je taky špatně - usoudil, pan Klaus??
    marie

    OdpovědětVymazat