22.5.09

Kudy ven z močálu poddanské beznaděje?

Tuplovaná předvolební kampaň konečně dostává ten správný říz. Minulý týden se o tom přesvědčil na vlastní kůži, přesněji řečeno na vlastnímsaku, i předseda ČSSD Jiří Paroubek, když mu na setkání s občany vKolíně zničeho nic přistálo na klopě syrové vajíčko. Nejvyšší socialista se rozzuřil jako poraněná šelma, neboť takovou možnost mu průzkumy veřejného mínění zatajily, a zareagoval jako typický východní dacan: vynadal svým odpůrcům do prasat. Přitom ve svobodném světě je rajčatová a záprtková demokracie celkem běžný a poměrně oblíbený způsob komunikace veřejnosti s politickými božstvy. Na Západě už pomalu není státníka, který by někdy neučinil zkušenost s vrženou potravinou, a obecně tam platí, že komu vadí rozteklý žloutek či shnilé rajče na kabátě, nemá se cpát do politiky. Jedním z prvních Čechů, který se seznámil s takto vyjádřenou nepřízní davu, byl začátkem 90. let prezident Václav Havel při památné návštěvě protičesky naladěné Bratislavy, a třebaže v těsně posametovém Československu bylo zneuctění hlavy státu metáním poživatin vnímáno jako neslýchaný zločin, o prasatech jsme z Havlových úst nic nezaslechli. Inu, není osobnost jako »osobnost«.Čímž nechci ani naznačit, že se mi tento způsob demokracie kdovíjak zamlouvá, ať už je terčem vrhačů vajec kdokoliv. Na druhou stranu chápu zoufalství lidí, kteří nabyli dojmu, že civilizovaným vyjádřením občanského názoru nic nesvedou. Volby se jim stávají nadbytečným rituálem, neb ať do urny vhodí jakýkoli lístek, pokaždé to vyjde nastejno: u moci se upeleší taková nebo maková bratrstva švindlu,která mají na další čtyři roky postaráno o pohodlné bezpracné živobytí a na pouliční spodinu dělají dlouhý nos. Vymetači Augiášových chlévů se sami stávají sajrajtem k vymetení, zájem státu a jeho obyvatel jejim k smíchu a šermují jím zase až před dalšími volbami. To se pak nelze divit, že připadá-li si svobodný člověk jako idiot, začne svoji svobodu hledat na rajčatových plantážích nebo v drůbežárnách.Slabou útěchou nám Čechům může být, že zneužívání moci k osobnímu prospěchu, jímž rovnější dráždí podhradí jako pasáček vepřů hada bosou nohou, není jen tuzemská postkomunistická specialita, nýbrž že se tak děje například i v britské kolébce demokracie, kde právě doznívá skandál tamních poslanců, kteří si k pohádkovým příjmům přilepšovali statisícovými (v librách) pozornostmi pokoutně vysátými z cecku státní pokladny. Potíž je v tom, že co otřáslo ostrovním královstvím v samotných základech a vyvolalo šňůru pokorných omluv a dokonce i demisí, u nás se bere jako automatické zlo, s nímž se nedá hnout. Místo trpělivých pokusů hledat mezi politiky bílé vrány, které si zasluhují šanci reahabilitovat demokratický princip, máme sklony obviňovat demokracii jako takovou a pošilhávat po porůznu se vynořujících spasitelích nabízejících snadná řešení. Jenže co jiného si počít v zemi, kde už není spolehnutí ani na autoritu, která má v popisu práce hlídat zdivočelé demokraty, aby tak hlasitě nemlaskali u mocenského koryta? Co si počít ve zlatokopeckém Česku, kde na postu šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu chrochtá bezpříkladný chamtivec Dohnal, jenž se nestydí dojit stát způsobem, nad nímž se tají dech? Kam jinam než pro rajčata a záprtky sáhnout, když se z tisku dovídáme, že partaj rovnostářského lidumila Paroubka učinila po smrti všeobecně respektovaného Lubomíra Voleníka šéfem NKÚ pijavici, za jejíž více než dvousetmetrovou rezidenci platí erár 70 tisíc Kč měsíčně a ještě jí dopřává tři luxusní bouráky k volnému bezplatnému použití? Když pak parazit Dohnal před novináři utíká jako uličník a největší starostí jeho mluvčí Burketové je, odkud Mf Dnes zveřejněná fakta získala, ani bych se moc nedivil, kdyby se slabší povahy spletly a místo do zásob vajec a rajských jablíček sáhly do bedýnky s ručními granáty.To bychom se ale posunuli ještě dál na východ, do končin, kde už vládne »demokracie« putinská nebo lukašenskovská, pro niž má takovou slabost náš milovaný tatíček Klaus. Nechceme-li se nadobro odpoutat od svobodného Západu i s jeho občasnými výstřelky, je nám souzeno přijmout i jeho způsob obrany před zneužíváním demokratických vymožeností. K němu patří též metoda pokusů a omylů při hledání politického subjektu, který by se maximálně přiblížil voličskému ideálu, a to s vědomím, že ideální stav neexistuje.Komentátor Mladé fronty Dnes Martin Komárek na toto téma napsal: Úvahy o straně, které by propůjčil Miroslav Kalousek svou zkušenost, politický um, kombinatorické schopnosti i energii a pán ze Schwarzenbergů tvář a noblesu, nejsou utopií. Strana, která by stála na těchto dvou mužích, by měla naději vyhrát. Proč ne, dodávám,třebaže vůči bratru Kalouskovi mám i přes jeho sympatické účinkování v odstřelené Topolánově vládě mnohé výhrady. Jestliže se povážlivé množině Čechů zhnusili rovným dílem modří i oranžoví mastodonti, stojí každý hokus pokus za to, aby mu bylo dopřáno sluchu. Všechno je lepší než voličská beznaděj, která začíná u omeletové pouliční revolty a končí ... věnujte chvíli času luštění sudoku poddanských nálad a sami zjistíte kde.
Petr Zavoral

1 komentář:

  1. Anonymní8:05

    Pane Zavorale nemohl jste to napsat líp :
    "Úvahy o straně, které by propůjčil Miroslav Kalousek svou zkušenost, politický um, kombinatorické schopnosti i energii a pán ze Schwarzenbergů tvář a noblesu, nejsou utopií. Strana, která by stála na těchto dvou mužích, by měla naději vyhrát. Proč ne"...děkuji za naprosto výstižná slova,
    marie dubanová

    OdpovědětVymazat