14.3.09

Moc soudní by měla být třetím pilířem demokracie - ale je justice v ČR tím pilířem skutečně ? Obávám se, že nikoliv,

protože to co je nám nyní - lidu obecnému předváděno - prostřednictvím justice - je skutečně ostudné. Nejsem právník ani advokát, ale to co se tady nyní děje kolem justice je skutečně odporné.. Nejvyšší státní zástupkyně, paní Vesecká byla do funkce nejvyšší státní zástupkyně jmenována - po odvolání bývalé nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové a ta byla odvolaná (pokud se pamatuji) na základě "přímluvy" bývalého ministra Němce a to k vůli ostudě kolem Katarského prince a jeho (prý) hrátkám s malými holčičkami, jehož se vehementně bývalý pan ministr zastával. No a tatáž paní Vesecká okolo jejíž práce jsou neustále vedeny a to již pár let "nějaké dohady", a která by snad měla, jako slušný člověk, ze své vysoké funkce odejít, neboť to trvá již příliš dlouho a tyto nekonečné "dohady" poškozují nejen justici, ale ČR jako celek...

Nyní, další ostuda - odvolání soudce Vojtěcha Cepla, který začal "příliš podrobně zkoumat okolnosti" - tedy "z gruntu", až se to vrchní soudkyni Naděždě Žákové, tak velice hrubě znelíbilo a zakročila.. : a to proto, že si soudce Vojtěch Cepl: dovolil : "podrobně zkoumat - okolnosti vyšetřování Čunkovy kauzy a za další - (prý) porušil zákon a dále se mu klade za vinu, že - "srozumitelně" cosi nevysvětlil, a cosi - špatně vysvětlil" v případě Vesecké nevysvětlil, jak se podílela na ovlivňování Čunkovy kauzy - špatně vysvětlil, kdo má zaplatit soudní výlohy!! atd.. - No a tak byl jednoduše VYHOZEN - "Listina práv, nelistina práv - kde se píše, že :"Listina práv zaručuje, že nikdo nesmí být odňat svému soudci"..řekla i bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová a dal ji za pravdu, třeba Jiří Přibáň, teoretik práva z Cardiff Law Schol. Ale Vrchní soud, byl jiného náhledu a ROZHODL žeVojtěch Cepl nesmí víckrát soudit "justiční mafii" - a tečka - JE TO LOGICKÉ, CO KDYBY NA NĚCO PŘIŠEL!

Protože je evidentní, že je to nerespektování Listiny lidských práv a základních svobod - a protože Listina lidských práv a základních svobod je součástí Ústavy ČR - pak je to evidentně případ pro Ústavní soud ČR.

Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová řekla pro HN, že :" pro odvolání Cepla z případu nejspíš bude muset rozhodnout Ústavní soud a slíbila, že ona sama se na Ústavní soud obrátí. Předpokládám, že tak určitě paní Benešová učiní co nejdříve.

Marie Dubanová

20 komentářů:

  1. Anonymní10:47

    Mafianska modra verbez udela vse aby se udrzela u tunelovani a "pripad" Cunek proto zahrala do autu.

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní10:48

    JUDr. Nemec je nejvetsi politicky hochstapler, dnes pro zmenu radi ODS.

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní10:58

    Němec: Případ katarského prince:

    Nejvíce kontroverzí v době jeho působení na Ministerstvu spravedlnosti vzbudily spory kolem předání trestního stíhání příslušníka katarské královské rodiny Hámida bin Abdala Sáního, který byl v České republice trestně stíhán pro pohlavní zneužívání, do Státu Katar. S tímto sporem souviselo i odvolání nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. Němec se osobně zasazoval o předání Sáního do Kataru. To bylo v rozporu s názorem nejvyšší státní zástupkyně i odborníků ze samotného Ministerstva spravedlnosti. Němec se proto obrátil na Nejvyšší soud České republiky, který jeho postup označil za zákonný. V době svého působení na ministerstvu Němec v arabských emirátech pobýval, v roce 2005 měl dokonce v Dubaji svatbu, což bylo mnohými chápáno jako potvrzení jeho úzkých vazeb na tuto oblast.

    OdpovědětVymazat
  4. Klic11:07

    O cem se psalo v roce 2005

    NEJVYŠŠÍ STÁTNÍ ZÁSTUPKYNĚ JUDr.MARIE BENEŠOVÁ MÁ BÝT V TOMTO KRIMINÁLNÍM STÁTĚ ODVOLÁNA PO DOHODĚ PAROUBEK – KLAUS – NOVÁK UŽ ZA SVŮJ VELICE OPATRNÝ POKUS POKRAČOVAT VE VYŠETŘOVÁNÍ MILIARDOVÝCH CAUS VLÁDNÍ KRIMINALITY!!! VYŠETŘOVÁNÍ TĚCHTO NEJVĚTŠÍCH CAUS STÁTNÍHO ORGANIZOVANÉHO ZLOČINU MÁ JEJÍM ODVOLÁNÍM A JMENOVÁNÍM VHODNÉHO NÁSTUPCE JEDNOU PRO VŽDY SKONČIT!


    Akci na sesazení nejvyšší státní zástupkyně JUDr.Marie Benešové v těchto dnech dále vygradoval útok bývalého státního zástupce JUDr.Radka Ondruše, který nejvyšší statní zástupkyni v masmédiích napadl s tím, že cca 30% státních zástupců nejsou kompetentní a mnozí z nich se během komunistické diktatury a sovětské okupace podíleli na politických procesech, přičemž tito političtí extremisté ve státních službách představují dodnes pro svobodu a demokracii nejvyšší hrozbu! Viz POLITICKÝ PROCES PROTI ODPŮRCŮM KOMUNISMU PŘED ČESKOU (POST) KOMUNISTICKOU JUSTICÍ - ZA NEČINNÉHO PŘIHLÍŽENÍ POLITIKŮ A JEJICH NOVINÁŘŮ - PRÁVĚ VRCHOLÍ!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Anonymní11:14

    Za Pavla Němce jako za Alexeje Čepičky??

    Zdeněk Vališ

    „Kdo zná jen jedinou pravdu, musí moc lhát.“
    Gabriel Laub


    Těžce budovaná parlamentní demokracie v českých zemích, pro niž je charakteristické rozdělování zákonodárných a výkonných mocí při dominantním postavení parlamentu, stále naráží na kostlivce z dílny právního (ne)řádu komunistického režimu, díky kdysi přijaté kontinuitě práva. Až případ katarského prince Hamita Abdalla Al Sáního veřejnosti „odhalil“ další vymoženost v současnosti platného trestního řádu, jenž ministerstvu (ne)spravedlnosti dávají nebývalou pravomoc, byť jen formálně, přesto mravnost a morální vědomí opět dostaly přes ústa…

    A právě v tom vynikala takzvaná socialistická zákonnost, jejímž spoluautorem byl první komunistický ministr spravedlnosti v Československu JUDr. Alexej Čepička. Činnost justičních orgánů, přes ústavně deklarovanou nezávislost soudců byla prakticky zcela závislá na závazných pokynech několika vedoucích pracovníků ministerstva spravedlnosti - především ministra spravedlnosti JUDr. Alexeje Čepičky (od března 1948 do dubna 1950), JUDr. Štefana Raise (od května 1950 do konce roku 1952) a jejich náměstka JUDr. Karla Klose.
    Systém „kabinetní justice“, jenž se hluboce zakořenil v justiční praxi komunistického režimu, byl vytvořen právě za éry Čepičky a spočíval na těchto principech:
    a) zásadní vliv na rozhodovací pravomoc soudů se soustředil v rukou ministra spravedlnosti, včetně přísného schvalovacího systému a stanoviska k trestům;
    b) odstranění kontroly justičních orgánů nad vyšetřováním, zrušením vyšetřujících soudců;

    c) prokuratura vůči soudu získala zvláštní postavení - návrhy prokurátora byly pro senát závazné;
    d) podstatné omezení práva obhajoby;
    e) vědomé porušování zásady objektivní pravdy (tzv. notoriety).
    A tak u soudů bylo zajištěno „vítězství“ jen jednoho jediného právního názoru. Podle psaného práva bylo vše formálně v pořádku, že ve skutečnosti byla pošlapána základní lidská práva - s tím si mimo odsouzených a jejich příbuzných nikdo starosti nedělal. Byť později, při prvních nesmělých rehabilitacích, se objevil dosud neznámý termín „porušování socialistické zákonnosti“. Známý JUDr. Josef Urválek, kdysi „špičkový“ státní prokurátor a pak soudce, známý z monstrprocesů počátku padesátých let 20. století (například s JUDr. Miladou Horákovou), se stal v roce 1957 předsedou československého Nejvyššího soudu a tak je opět podepsán pod mnoha rozsudky, tentokrát však už i rehabilitačními jeho původních, jako v případě „R. Slánský a spol.“

    Výrok českého Nejvyššího soudu z 22. srpna 2005 je také „formálně správně“. Tak citlivý resort jako je spravedlnost si jistě vyžaduje osobní důvěryhodnost ministra, což Pavel Němec příliš neprokázal tvrzením o „diplomatických zájmech“ a hlavně pak zneužitím paragrafu komunistického trestního řádu, jenž nepochybně odporuje české ústavě!

    Ovšem ani soudci Nejvyššího soudu se příliš nevyznamenali, když před projednáváním věci veřejně podpořili právní názor ministra Němce. Tito by se při platnosti „starého“ rakouského-uherského zákona č. 8/1863 ř. dopustili trestného činu, protože jeho články VII. a VIII. zakazovaly uveřejňovat obžalobu tiskem dříve, než byla přednesena v hlavním přelíčení, a rovněž zakazovaly rozbírat moc průvodců a pronášet domněnky o tom, jak řízení dopadne, před vynesením rozsudku. V době jeho platnosti v „republice Československé“ jej po druhé světové válce porušovali především komunisté v „Mladé frontě“ či „Rudém právu“ ve svém „svatém“ boji proti „reakci“. Snad i proto se do nového trestního řádu (zákon č. 87/1950 Sb.) v duchu „socialistické zákonnosti“ už podobná ustanovení nedostala. Zato vypukla úplná hysterie s rezolucemi „rozhořčeného pracujícího lidu“ při vykonstruovaných procesech s „třídním nepřítelem“, „špiony Vatikánu“ apod.

    Každé předčasné hodnocení viny má jistě vliv na smýšlení veřejnosti a tím i na pozdější rozhodování soudců. Podobné stanovisko zaujal ministr spravedlnosti JUDr. Prokop Drtina v plénu Ústavodárného Národního shromáždění dne 29. května 1947, když se projednávaly výsledky výjimečného - retribučního soudnictví. ("Toto předčasné hodnocení viny musilo míti vliv na smýšlení veřejnosti a tím i na pozdější rozhodování přísedících...") Proto se také americký soudce před zahájením hlavního přelíčení ptá poroty, zda její členové se neseznámili se zprávami ve sdělovacích prostředcích…
    Tedy stále platí známý a staletími ověřený Senecův výrok: „Doufej ve spravedlnost, ale buď připraven i na bezpráví.“

    Snad se nyní sluší říci: „Privatum commodom, latens odium, inexpertum iuvenile consolium, haec tria perimunt regna omnia“ - „Soukromý prospěch, utajená nenávist a mladické rady nezkušených, toto tré maří každý stát“ - ovšem až na Českou republiku! Ministr Pavel Němec, na rozdíl od ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody, není „žádný šmudla“, jak uvádí MF Dnes z 27. srpna 2005; možná jen „objevil“ dalšího nespolehlivého…
    Nejdříve to byl JUDr. Jaroslav Fenyk v souvislosti s případem „disidenta“ Vadana Kočího, aniž si někdo položil otázku, jak se tento „disident“ dostal do sdělení VONS. Petr Uhl sice v Právu (16.8.2005) přiznal spoluautorství sdělení (druhým byl PhDr. Václav Benda), avšak už nesdělil, proč zrovna Kočí a ne ostatní odpůrci vojenské služby, jichž tehdy bývávalo v ČSSR tak asi 100 ročně!

    Většina z nich - vysokoškoláků - totiž už ani nenavštěvovala takzvanou vojenskou katedru na své škole, což zrovna nebyl Kočího případ, protože ji úspěšně absolvoval - dokonce povýšen do hodnosti svobodníka. Při povolání k jednoroční prezenční službě se však z něho stal zásadový odpůrce vojenské služby z morálních a náboženských důvodů… I podle vyjádření jeho tehdejšího obhájce JUDr. O. Motejla se však jednalo o jeden „z mnoha případů odmítání vojenské služby.“ (MFDnes, 9.8. 2005). Pravděpodobně právě jemu, jako známému advokátovi chartistů, se ocitl Vladan Kočí v pozornosti VONS. Jistě by jako již nadaný violoncellista měl na tehdejší poměry „fešáckou vojnu“ v Armádním uměleckém souboru, jako před tím jiní umělci - například J. Grossmann či M. Šimek. V regestu k Sdělení VONS č. 787 z 24. srpna 1988 se také uvádí: „Navzdory přesvědčivé obhajobě a návrhu prokurátora vyměřit trest při dolní hranici sazby byl Vladan Kočí odsouzen k třináctiměsíčnímu trestu a nadále setrvá ve vazbě.“ (in: Informace o Chartě, Doplněk, Brno 1998, s. 423-424). Rozsudek pak potvrdil Vyšší vojenský soud v Příbrami, jenž později zamítl jeho odvolání „s ohledem na platné právo a původní rozsudek nabyl právní moci“ (tamtéž s. 431). Trest mu byl „z větší části prominut díky amnestii prezidenta republiky. V březnu t. r. [1989] obdržel Vladan Kočí povolávací rozkaz. Jelikož odpírá základní vojenskou službu z důvodu svědomí a náboženského přesvědčení, bylo proti němu opět zahájeno tr. stíhání“ (tamtéž s. 506). 11. června 1989 Nezávislé mírové sdružení podalo petici prezidentu republiky ve prospěch odpůrců vojenské služby (tamtéž, s. 512). „Vojenský obvodový soud v Praze uznal Vladana Kočího vinným spácháním tr. činu nenastoupení služby v ozbrojených silách a odsoudil ho k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců.“ (tamtéž s. 524) „Vyšší vojenský soud v Příbrami zamítl odvolání Vladana Kočího proti rozsudku Vojenského obvodového soudu v Praze, jímž byl odsouzen k šestnácti měsícům odnětí svobody za nenastoupení služby v ozbrojených silách. Tím se rozsudek stal pravomocným…“ (tamtéž, s. 524) Později VONS oznámil nástup výkonu trestu „dvou politických vězňů -odpírače vojenské služby Vladana Kočího, jemuž nebyl povolen požadovaný odklad, a mluvčího Charty 77 Saši Vondry“ (tamtéž, s. 531). „Dne 25. listopadu 1989 prezident republiky zastavil tr. stíhání proti sedmnácti čs. občanům a nařídil jejich propuštění z vazby a některým prominul zbytky trestu.“ (Tamtéž s. 553).

    Česká tzv. investigativní žurnalistika se soustředila jen na informaci, že současný náměstek na Nejvyšším státním zastupitelství JUDr. Jaroslav Fenyk jako vojenský prokurátor „stíhal politické vězně“… Ve skutečnosti se jako elév účastnil jen prvního procesu, avšak účel světí prostředky, že ano?

    Váleční veteráni z Československé obce legionářské (nikoliv jak uvádí autor - san - „ze svazu československých legionářů a zahraničních letců z druhé světové války“, in: MF Dnes 26.8.2005) kritizují ministra spravedlnosti Němce, že umožnil vydání katarského prince. Na jejich oprávněnou otázku: „Můžeme ještě nazvat naše soudnictví za etické a funkční?“, odpovídá tiskový mluvčí ministerstva spravedlnosti Petr Dimun, že „bez informací to nemohou posoudit. Vyzýváme je, aby nedělali prázdná gesta, která nakonec mohou poškodit je samé…“ Zastrašování? Pokud generál František Fajtl a další nemají „dostatečné“ informace, je otázkou čí vinou? Pokud existuje funkce tiskového mluvčího, jenž je v daném případě placen daňovým poplatníkem, je snad odpověď dostatečně jasná - proto na místo skrytého ataku na veterány by Petru Dimunovi spíše slušela omluva, ale to dnes není zrovna „in“.

    I když si lidská komunita ve své několikatisícové historii většinou vážila názoru „rady starších“, v současném českém absurdistánu lze spíše vidět návrat začátku padesátých let 20. století, kdy se děti ve školách začínali učit: „Dědeček a babička - ujídají nám chlebíčka…“ Tito veteráni jsou přitom jedni z mála našich občanů, kteří pamatují právní řád první Československé republiky a za druhé světové války se seznámili s právním vědomím v Polsku, ve Francii, ve Velké Británii i v Sovětské svazu, stejně jako po „vítězném únoru 1948“ poznali „socialistickou zákonnost“ v „ústavech nápravného zařízení“, uranových dolech i táborech nucené práce komunistického režimu. Tedy mají nebývalé zkušenosti i morální právo k svému protestu!
    Váleční veteráni ve svém prohlášení též oceňují nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou i soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2 Moniku Křikavovou za „jejich čestný a odvážný postoj“ v kause katarského prince.

    Ministr Němec, jehož už tak vysoké podvědomí ještě posílilo „formální“ rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. srpna 2005, volí jiný postup - reaguje návrhem na odvolání nejvyšší státní zástupkyně pro údajné nezvládání funkce. I „nezasvěcenému“ jsou jasné základní kupecké počty: zatímco se za vlády současné koalice vystřídalo několik ministrů spravedlnosti, Marie Benešová ve funkci působí již více než 6 a 1 roku, což snad dostatečně prokazuje její způsobilost….

    V sobotním rozhovoru se ministr Němec označil za „liberála“ (MF Dnes 27. srpna 2005). Autor hesla v Masarykově slovníku naučném (Lidové encyklopedii všeobecných vědomostí) uvádí, že „v širším smyslu liberální znamená svobodomyslný a pokrokový - proti konservativnímu a reakčnímu“ (díl IV, , Praha. 1929, s. 447). Tím překvapenější je shoda v jednání „liberála“ Němce s jeho komunistickým předchůdcem ve funkci ministra spravedlnosti, již zmíněného A. Čepičky. Ten některé soudce a prokurátory, kteří neztratili své svědomí, také odvolával, případně je „zajistil“ i jiným způsobem. Například JUDr. R. Hartych byl odsouzen na 18 let odnětí svobody, protože „nesoudil třídně“ a odmítl plnit příkazy generálního tajemníka KSČ R. Slánského; dále z justice museli odejít „nespolupracující soudci“ JUDr. R. Ritt, E. Pelhřimovský, J. Řehák, J. Prášek, L. Engelsman. V roce 1950 byl odsouzen za známou činnost za nacistické okupace předseda senátu Státního soudu v Praze JUDr. J. Solnař k 5 letům odnětí svobody, když nebyl ochoten vynášet nařízené rozsudky…To už dnes, doufejme, není možné, byť některé soudní procesy vyvolávají nejrůznější pochybnosti, jako například ten s bývalým kapitánem BIS Vladimírem Hučínem.

    Snad i v české kotlině opět začne platit ono latinské - „Privatum commodum publico cedit“ čili „Soukromý (osobní) prospěch ustoupiž prospěchu veřejnému“!

    OdpovědětVymazat
  6. Soudce11:20

    Poslanec ODS Benda zařidil beztrestnost pro kamarády tuneláře.
    JUDr. Němec poslanecký návrh Bendy na vypuštění § o tunelování podpořil, přestože vládní návrh trestnost tunelování požadoval zachovat.

    OdpovědětVymazat
  7. Anonymní11:26

    Premiérovi radí exministři

    HN se podařilo získat první ucelený seznam lidí, s nimiž se radí buď přímo předseda vlády, nebo jejich služeb využívá jeho úřad.

    Němec v mlze

    Zájem o Topolánkovy poradce vyvolaly nejasnosti, zda mezi ně patří i Pavel Němec, nepříliš populární exministr spravedlnosti. Zvlášť proto, že pozice poradce premiéra je v Česku něčím takřka mysteriózním. Tedy alespoň od dob socialistického premiéra Miloše Zemana, jehož poradci vedení Miroslavem Šloufem neměli právě nejlepší pověst.

    Ani dnes přitom není snadné se seznamu poradců dopátrat. Vedoucí Úřadu vlády Jan Novák ho dodal až po pěti týdnech urgencí.

    Na otázku, co vlastně dělá pro Úřad vlády bývalý ministr a předseda Unie svobody Němec, odpověděl šéf Úřadu vlády mlhavě. "JUDr. Pavel Němec prozatím nefakturoval Úřadu vlády žádné úkony. Poskytl ústní konzultace v rámci legislativního procesu," píše v odpovědi Novák

    OdpovědětVymazat
  8. Salomoun na rozcesti11:31

    Pavel Němec vnesl do politického života nový prvek: kšeftování se spravedlností. Jeho kauzy už v minulosti vyvolávaly velká podezření, stačí vzpomenout propuštění katarského prince nebo případy, kdy ještě jako ministr spravedlnosti podával stížnosti pro porušení zákona ve prospěch některých odsouzených, aniž by mělo ministerstvo příslušný spis. Hrozí velké nebezpečí, pokud politici nebo jejich poradci dostanou příležitost ovlivňovat osudy jednotlivých trestních případů.

    OdpovědětVymazat
  9. Anonymní11:32

    Justice a právní systém vůbec je v naší zemi ve velmi špatném stavu. Obecně v podvědomí lidí pak je zakotveno, že právo a spravedlnost jsou dvě naprosto rozdílné věci - kdy bude právo a spravedlnost - jedno?
    marie

    OdpovědětVymazat
  10. Vanek12:39

    Estebacky Spolek Salamoun dnes ve sluzbach udavace Klause, jak se to rymuje.
    -------------------------

    Marie Benešová: Pan Urban na svém blogu mě kdysi nazval "matkou justiční mafie". Nevím, z čeho tento jinak sympatický novinář vycházel, ale patrně byl pod vlivem fan klubu spolku Šalamoun, který je jakýmsi detašovaným pracovištěm pana Němce. Mělo to být za to, že jsem nezrušila ustanovení pokynu obecné povahy, který specifikoval, co lze pobvažovat za trestní oznámení na státního zástupce. Toto ustanovení ovšem nekolidovalo s možností státního zástupce skutečně odstíhat, pokud se tr. činu dopustil. A několik případů za mé éry také bylo. Bohužel ale nemohli jsme považovat za tr. oznámení takové bláboly, kdy nespokojený kverulant chtěl odstíhat st. zástupce jenom proto, že mu nevyhověl v jeho podání. Pan Urban by si o tom měl něco víc přečíst, a trošku si hlídat, s kým kamarádí. Jako bývalého disidenta si ho vážím a nechápu, proč dá na názory některých bývalých donašečů StB. Takže si nemyslím, že justiční mafie vznikla za mně, jak se snaží nyní někteří interpretovat. Za mě se nebouřili státní zástupci a ani jim nebyl zakazován právní názor. Když jsem končila, pan Němec předával funkci paní Vesecké, celé NSZ mi zatleskalo. Jsem zvědavá, jestli stejný potlesk bude mít při odchodu také paní Vesecká.

    OdpovědětVymazat
  11. Anonymní12:45

    Listina lidských práv a základních svobod čl.38,odst.2): "Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon". Nikde tam není ani zmínka o tom, že vrchní soudkyně Naděžda Žáková, je nadřazena "zákonu" - či Listině lidských práv a základních svobod! No a nakrásně - kdyby někteří ústavní soudci, přehlasovali - "rozumný názor" - pak je tady ještě Štrasburk!
    dubanová

    OdpovědětVymazat
  12. Ceska justice je bolsevicka verbez, mam s nima zkusenosti:

    http://tajne-sluzby.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  13. Anonymní19:30

    Němcova drzost nezná mezí!
    zdroj iDNES

    „Exministr spravedlnosti Pavel Němec zvažuje kárnou žalobu na soudce Vojtěcha Cepla mladšího, který loni rozhodoval spor mezi bývalou nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou a skupinou justičních představitelů, mezi nimiž byli i Němec a nástupkyně Benešové Renata Vesecká. Němec to řekl serveru Aktuálně.cz.“

    Tak taková zpráva mě dokáže rozpálit doběla. Kde se ta nebetyčná drzost bere v člověku, který by za zmanipulovanou kauzu s katarským princem měl být někde zalezlý, ani nedutat a být rád, že se mu z ostudy podařilo vyváznout bez potrestání?

    Copak si pan Němec myslí, že tento národ je padlý na hlavu, aby nepochopil, že jeho dovolená v Kataru byl úplatek za to, že prince, který prokazatelně porušil zákony naší země hrátkami s nezletilými děvčaty, vytáhl z ohromného maléru?

    Copak si myslí, že mu někdo věřil, že princ bude ve své zemi potrestán? To nás má za takové pitomce?

    A co protelefonovaných 140 tisíc korun z Kataru? To mu máme také věřit, že měl i na svatební cestě ohromné obavy o dění v naší republice, takže prošustroval mnohonásobně víc než běžně protelefonují ostatní ministři?(Bězně platí kolem 3-5 tisíc korun)

    Dobře, byli jsme přinuceni vzít na vědomí, že nebyl, bůhví proč, potrestán. Tak ať, proboha, aspoň mlčí! Ať si nebere do pusy jednoho z neslušnějších soudů!

    A nebo víte co? Nejlepší by bylo, aby Cepla žaloval, aby se kauza znovu otevřela. Třeba se v této době, když už sami soudci poukazují na nešvary a mafiánské praktiky v soudnictví, najde přece jen někdo, kdo pošle Němce místo do Kataru za katr.

    PS: Byla jsem pravičák, jsem pravičák a doufám, že jim i zůstanu. Ale na nešvary, ať z leva či z pravu, budu vždy upozorňovat.

    http://libusecihakova.blog.idnes.cz/c/74523/Nemcova-drzost-nezna-mezi.html

    OdpovědětVymazat
  14. Anonymní20:16

    Nejlepší by bylo, aby Cepla žaloval, aby se kauza znovu otevřela
    -------------------------

    Dobry napad, pak skonci Nemec v kriminale, pokud neutece za princem :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Anonymní21:56

    Ano, to by bylo jedině správné - bývalý ministr pan Němec, by měl na soudce Vojtěcha Cepla podat a to neprodleně žalobu. Alespoň bychom se my obyčejní lidé - dozvěděli jak že to vlastně s tím katarským princem,těmi dětmi a ministrem Němcem - bylo!Bývalý pan ministr a mnozí jiní se domnívají, že jsme my "lidi z ulice"(jak o nás neministrech a neposlancích říkají)že jsme úplní hlupáci, že jsme nuceni je jen živit, šatit a starat se o jejich perfektní život v přepychu ale jinak jsme povinni "držet pusu"!
    marie

    OdpovědětVymazat
  16. Anonymní22:31

    Stalo se v roce 2005 :
    Po násilné smrti Zdeňka Janíčka, nalezeného pobodaného a oběšeného ve sklepě, policie ihned zveřejnila verzi o sebevraždě . Pitva prokázala celkem 29 bodných ran, množství bodných ran na krku, a to jak z pravé, tak z levé strany a především minimálně dvě bodné rány v horní části zad. Z policie unikají informace, že Janíček měl na těle hematomy, a podlitinu na tváři. Znamenalo by to, že se nejprve zbil pěstí, poté pobodal na celém těle a nakonec oběsil. Opravdu typická sebevražda...

    Regionální sdružení ODS Jihomoravského kraje Pražský policejní šéf se oběsil a předtím se pro jistotu ještě sám pobodal na zádech. - A nyní se oběsil Jan Zelený, jeden z hlavních členů tzv. Berdychova gangu! Domníváte se, že jsme úplní hlupáci ?

    OdpovědětVymazat
  17. Anonymní11:05

    Paul Springer: Jsem zděšen postupem Ministerstva spravedlnosti!
    O práci Ministerstva spravedlnosti a kauze katarského prince s Paulem Springerem, "dvojčetem" vyslaným Evropskou unií na Ministerstvo spravedlnosti.


    Sledujete už několik let situaci v české justici zblízka. Je zřejmé, že příchod ministra Pavla Němce na Ministerstvo spravedlnosti vyvolal v justici napětí. Kromě výtek, že ministr za celou dobu svého působení nesvolal žádnou poradu s čelnými představiteli soudů ani státních zastupitelství, vyvolalo otevřené protesty odvolání předsedkyně Okresního soudu pro Prahu-západ. V posledních dnech se k tomu přidal medializovaný střet mezi Nejvyšším státním zastupitelstvím a Ministerstvem spravedlnosti ohledně vydání katarského prince as-Sáního, obviněného ze sexuálního zneužívání nezletilých dívek, do Kataru. Jak hodnotíte vzniklou situaci pohledem zvenčí?

    Musím říci upřímně, že jsem zděšen. Takové situace jsou naprosto nestandardní. Exekutivní moc se musí v právním státě chovat tak, aby nezavdala příčinu k podezření, že se snaží jakýmkoliv způsobem ovlivnit chod justice. Očekávám, že se česká justice podobnému počínání postaví a bude si hájit svou nezávislost.

    Vy jste se v odborném tisku vyjádřil kriticky k postupu ministra Němce v otázce odvolání předsedkyně Okresního soudu pro Prahu-západ Marie Drahokoupilové, která měla údajně liknavě přistupovat k soudnímu sporu o dítě. V čem vidíte hlavní pochybení ministra?

    Musím uvést pár fakt: Šlo o opakující se stížnosti jednoho biologického otce, který nejprve své otcovství popíral a léta neplatil výživné na dítě. Potom se ale rozhodl, že bude dobrým otcem a naváže se svým dítětem kontakt. Matka tomu chtěla zabránit. Soudní řízení se táhlo a ministr do něj razantně zasáhl: dopisem o devíti řádcích, v němž místo odůvodnění ocitoval zákon, předsedkyni soudu odvolal.

    Bylo by to v Německu možné?

    Ne. Během několikaletého působení jako školitel mladých soudců jsem nezažil, že by někdo považoval za možné odevzdat rozhodnutí odůvodněné pouhým opakováním textu zákona. I tomu nejslabšímu adeptovi by bylo jasné, že takové rozhodnutí nemá nejmenší šanci obstát při přezkoumání před správním soudem.

    Zde ale jednal ministr, dokonce právník, který podle svých prohlášení na veřejnosti nemá vůbec pochybnosti, že by s tímto rozhodnutím neměl uspět před správním soudem! Jeho tiskový mluvčí přitom musel přiznat před kamerou, že před rozhodnutím ministr ani jednou nenahlédl do spisu. Po dvou letech pobytu v České republice je pro mne takové chování, zdvořile řečeno, velice překvapivé.

    Tzv. kauza katarského prince ale vzbudila ještě větší zájem veřejnosti. Vesměs se ale tvrdí, že jde o složitý právní problém. Jak postup ministra hodnotíte vy?

    Jednou z věcí, která mne nejvíc zarazila na situaci v české justici, je zcela neadekvátní přístup k výkladu práva. Setkávám se stále znovu s ochotou mnohých právníků číst jednotlivé paragrafy zákonů izolovaně, bez snahy začlenit je do patřičných souvislosti.

    Příslušný paragraf trestního řádu (viz rámeček) ministerstvu potřebnou kompetenci dává. Ale je třeba si pečlivě všimnout, k čemu. Pouze k předání trestního řízení. V této zemi platí ústava a Listina základních práv a svobod, která výslovně stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Ústava odděluje soudní moc jako třetí pilíř státní moci nezávislý na vládě. Jak by mohl "obyčejný" zákon, jakým je trestní řád, zasahovat do ústavně garantovaných kompetencí soudců? Je tedy zřejmé, že ministr může svoje zmocnění použít pouze v případě, že o tom rozhodne soud. Na západ od hranic České republiky se učí každý student v prvním ročníku, že exekutiva nemůže zasahovat do běžícího soudního řízení a nemůže ani změnit jeho výsledek mimo udělení milosti. Jiný výklad zákona je buď nesprávný nebo je zákon protiústavní.

    Sporné kauzy mají i své světlé stránky. Občané České republiky dostali příležitost zjistit, kdo z politiků a právníků respektuje ústavu a kdo ne. Obhájci postupu pana ministra mezi ně nepatří. Obávám se, že experti obhajobou postupu ministerstva riskují svou odbornou pověst. Naštěstí Městský soud v Praze rozhodl, že postup ministerstva byl nesprávný a nezákonný. Justice musí získat odolnost a nenechat se zastrašit politickým nátlakem.

    Jak hodnotíte postup Nejvyššího státního zastupitelství?

    Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) prokázalo zahájením vyšetřování nejasných postupů při pokusu odebrat katarského prince české soudní moci odvahu, které musím vyjádřit respekt. Zároveň je postup prošetření činnosti Městského soudu v Praze (MSP) nezávislým orgánem nutný v zájmu obhajoby nezávislosti české justice a posílení důvěry občanů v ni. Nutno dodat, ze NSZ není podřízeným orgánem MSP, jak je v médiích mylně uváděno, nýbrž je při vyšetřování na MSP zcela nezávislé. Ministerstvo musí jeho práci po materiální stránce dle zákona zajišťovat, ale nesmí ho ovlivňovat. Jsem rád, že diskuse o odvolání nejvyšší státní zástupkyně v souvislosti s vyšetřováním této kauzy byla panem premiérem ukončena, protože jinak by bylo nutné se obávat poškození pověsti České republiky jako v zahraničí uznávaného právního státu.


    Soudce Paul Springer (1956) se narodil ve Dvoře Králové nad Labem. Po okupaci v roce 1968 odešel s rodiči do SRN, kde vystudoval na univerzitě v Bielefeldu práva a pak pracoval jako soudce v civilních i trestně-právních věcech. Čtyři roky byl vedoucím referátu na ministerstvu spravedlnosti v Düsseldorfu (země Severní Porýní-Vestfálsko). Před příchodem na Ministerstvo spravedlnosti ČR v červenci 2002 byl soudcem Vrchního soudu v Hamu, největšího v SRN.
    marie dubanová

    OdpovědětVymazat
  18. Anonymní4:30

    "Vesecká: O Čunkovi jsem mluvila. Jako v hospodě každý", ale paní Vesecká, Vy jste Nejvyšší státní zástupce a to je vysoká státní funkce a jako taková se tedy nemůžete "bavit" v hospodě,jako kdejakej strejda v u piva ale musíte si dávat velký pozor na to co říkáte!!
    marie

    OdpovědětVymazat
  19. Anonymní23:02

    Spravedlnost zvedá hlavu,
    napsal Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný pro
    RESPEKT, kde se kromě jiného píše i, že :
    Vytvoření parlamentní vyšetřovací komise k objasnění politických manipulací v kauze Čunek nyní navrhla opoziční ČSSD. „Otázek je celá řada,“ říká bezpečnostní expert strany Jeroným Tejc (ČSSD). „Věděl premiér dopředu o nátlakové schůzce směřované na ministra spravedlnosti? Proběhla z jeho vůle? Když ne, ptal se na to náměstka Šnajdra? Proč vůči němu nevyvodil jasnou zodpovědnost?“ ODS pro komisi hlasovat nebude s tím, že premiérovi a lidem kolem něj členové strany „věří“ a „nemají potřebu si tu důvěru nějak potvrzovat či ověřovat“. Zelení, část lidovců a komunisté naopak pro komisi zřejmě ruku zvednou. Je tedy velká šance, že vznikne a pomůže nás přiblížit pochopení, kdo a jak justici manipuloval.

    Komise ale dnes není jediná platforma, která může vnést do justiční manipulace jasno. Profesní organizace soudců chce tento týden jednat o věci s ministrem Pospíšilem i nejvyšší státní zástupkyní Veseckou a podle svých členů po nich bude požadovat jasné objasnění případu a vyvození odpovědnosti vůči všem, kteří se na manipulaci podíleli.

    A pak je tu už zmiňovaná ústavní stížnost Benešové. Nemůžeme předjímat, jak rozhodne Ústavní soud. Řada zástupců justice však mimo mikrofon naznačuje, že případ justiční mafie začíná silně znevěrohodňovat jejich stav a že nastal čas se bránit. „Stěží můžeme sepisovat nějaké petice proti rozsudku Žákové. Rozhodnutí soudce je nezávislé a svobodné. Ale systém musí začít vydávat signály, že funguje. Pokud se věc dostane k Ústavnímu soudu, bude to jen dobře,“ říká Iva Brožová. Zjednodušeně řečeno, rozsudek Žákové sice na první pohled vypadá, že je kauza šesti justičních mafiánů zametena pod koberec. Ve skutečnosti se ale otevřela cesta k rozsudku Ústavního soudu, který může okolnosti provázející vyšetřování korupce Jiřího Čunka pojmenovat poměrně přesně"
    dubanová

    OdpovědětVymazat
  20. Anonymní23:59

    Závěr článku Spravedlnost zvedá hlavu :

    "V rozsudcích Vojtěcha Cepla a Naděždy Žákové vztažených k případu justiční mafie se setkaly dva naprosto rozdílné právnické světy. Ten první má evropské rozměry. Soudce Cepl dostal na stůl případ zásadní jak z hlediska společenského, tak politického i právního dopadu a dal si na něm záležet. K procesu pozval kamery, vše probíhalo veřejně. Soudce Cepl – na rozdíl od většinové tuzemské praxe – hledal sám důkazy ve prospěch obou stran. Při soudu to někdy vypadalo, že hledá a zveřejňuje důkazy, které měla navrhovat Marie Benešová a nenavrhla je.

    Cepl nakonec dospěl k názoru, že všechny nepřímé důkazy ukazují na to, že šest vysoce postavených právníků spolupracovalo na likvidaci vyšetřování kauz, týkajících se Jiřího Čunka, způsobem, který se dá nazvat mafiánským. Svá zjištění zveřejnil v přehledném zdůvodnění rozsudku. Obdoba Ceplovy argumentace se dá často najít v rozsudcích Ústavního soudu. Naopak Žákovou a její kolegyně ze senátu tohle Ceplovo rozkrývání případu rozhořčilo. Vadilo jim, že soudce sám hledal důkazy, že objevoval a do usnesení o rozsudku zahrnul výsledky svých pátrání, o něž ani jedna ze zúčastněných stran nepožádala. Rozsudek Žákové není nijak překvapivý. Způsob jejího právního myšlení, že by se soudce neměl pouštět do objasnění podstaty sporu, ale jen zvážit důkazy jedné či druhé strany, sdílí mnoho soudců a většina do procesu ani nepřipustí způsob argumentace a vedení procesu, kterou zvolil Cepl.

    Problém rozsudku soudkyně Žákové ovšem, jak už bylo řečeno, není v návratu věci na nižší soud; problém je v tom, že byl případ „nižšímu“ soudci rovnou odebrán. Jediné zdůvodnění soudkyně Žákové, proč to udělala, je, že Ceplův rozsudek je právně nesrozumitelný. To ovšem nemůže obstát. „Nikdo,“ říká dlouholetý praktik a dnes ombudsman Otakar Motejl, „nemůže sebrat nižší instanci případ jen proto, že nerozumí soudcově právní argumentaci.“
    To znamená, když vrchní soudkyně "nechápe význam slov", tak namísto aby více četla a tedy se vzdělávala, tak odvolá soudce nižší instance..
    dubanová

    OdpovědětVymazat